Když se tak procházím přírodou, vzpomněla jsem si, že jsem měla období, kdy jsem všechno z přírody chtěla sbírat a sušit na čaje, vyrábět z bylin lektvary, vařit nejrůznější sirupy a pořád něco zpracovávat…

Nechat plynout

Viděla jsem, že to často nejde. VŠECHNO zpracovat a VŠECHNO nasbírat opravdu není možné. A pak mě napadlo, že chtít vše stihnout znamená přijít o to důležité. O tu krásu, barvy, vůně, radost z toho, co se právě teď venku děje a jak to na mě působí.

Tímto přístupem se daleko více ocitám ve stavu plynutí. A pak vidím, že toho i více stihnu, aniž by to byla moje priorita. Mám ráda ten stav plynutí, ze kterého často nečekaně vytryskne taková ta ryzí vnitřní radost.

Zpomalit…

Jak nádherné je užít si třeba jen pomalou vědomou chůzi krajinou, bez očekávání, že něco zase seberu. Naladit se přitom na svůj dech. Nechat na sebe padat kapky deště a vnímat, co se uvnitř mě děje. Studí to?! Je to nepříjemné? Zastavím se na chvíli a dýchám. Ne, už nestudí, déšť je nádherný. Navíc potom ta slast, když se vrátím zpět domů do tepla.

Každá taková drobná radost, kterou uvnitř své duše vnímám, mě obohacuje. Zpomalení mi pomohlo uvidět to krásné a podstatné. Beze spěchu a shonu za tím vším, co bych potřebovala nasbírat, se mi lépe dýchá a žije. Dávám prostor tomu, co ke mně přichází a mám šanci vidět, že svět je kouzelné místo k životu.

Zpomalila jsem. Chodím do přírody jen tak. Někdy ani s sebou nemám žádný košíček na bylinky, do kterého bych něco musela sbírat… Jsem vděčná za ten okamžik, protože cítím tu svobodu. Vím, že nemusím nic trhat, vymýšlet po cestě, co z toho vznikne a spřádat v hlavě plány, co zase budu sbírat a zpracovávat příště.

Vnitřně vnímám, jaká je to úleva pro duši. Zvolnit tempo a být. Vnímám tu čistou radost z bytí, že jsem venku, procházím se a jsem. Nechala jsem za sebou po cestě spoustu nevytvořených sirupů na kašel, usušených směsí bylinek na lepší trávení i všeho dalšího.

Včera jsem si pro radost natrhala kytici blatouchů. Dala jsem je do krásné konvice a prozářila jsem si den zlatou barvou. Objevila jsem radost, že nic nemusím, ale když chci, tak můžu.

Užijte si krásný Provoněný den.