Už brzy na jaře začíná na loukách vyrůstat jedna z nejznámějších a nejužívanějších bylinek se kterou se setkal asi každý milovník bylinek. Tato všestranně hojivá rostlina se užívá zevně i vnitřně. V článku si přečtěte, jak vám může pomoci, kdy ji sbírat a jak sušit.

Jitrocel kopinatý

Úzké špičaté listy s drobnými chloupky a výraznou žilnatinou činí jitrocel kopinatý téměř nezaměnitelným s dalšími bylinkami. Příbuzný jitrocel větší se také v bylinářství užívá. Ten má však širší listy. (Oba druhy níže na fotografii).

Tato bylinka je známá svými hojivými účinky na dýchací systém. Použijte ji při zahlenění, virózách, kašli, zánětech dýchacích cest. Dále pomáhá při trávicích potížích a očistě těla, působí hojivě na střeva, žaludek i játra. Vnitřně se jitrocel může užívat i dlouhodobě. Desinfekční a protizánětlivé účinky oceníte i zevně na pokožce.

Ideální je jitrocel sbírat už brzy na jaře. Se sběrem můžete v případě potřeby pokračovat i během roku až do konce léta. Sekané louky poskytují stále čerstvě vyrůstající listy.

Jitrocel se dá sušit i na zimu. Důležité je jednotlivé listy rozložit na dobře větraném místě, nejlépe na sušáku a případně dosušit v sušičce. Listy jsou totiž při vyšší vzdušné vlhkosti náchylné k hnědnutí. Pokud by vám listy zhnědly, nepoužívejte je.

Jak užívat jitrocel

Formou užití je nejčastěji nálev z usušených nebo čerstvých listů (jak připravit nálev se dočtete v jiných článcích na mém blogu, klikněte sem). Další oblíbenou formou je sirup připravovaný z čerstvých listů (recept níže). Nálev můžete v případě potřeby užívat několikrát denně. Sirup taktéž – doporučuji vyrobit ho s medem, který má sám o sobě léčivé účinky.

Jitrocel je vynikající také ve formě obkladu, pleťové vody (při akné, ekzémech, nehojících se ranách na pokožce, apod.), ale je vhodný i do pleťových masek, mastí, vlasových vod – třeba s kopřivou a sedmikráskou.

Mladé zelené lístečky jsou vynikajícím životabudičem. Můžete si z nich připravit jarní nápoj plný vitaminů a minerálních látek, které našemu tělu po dlouhé zimě chybí.

Listy se dají použít do salátů, zeleninových pomazánek, polévek, špenátu nebo bylinkových dipů. Přidávám je do jáhlového rizota a dalších bylinkových jídel. Chutné jsou v kombinaci s česnáčkem a popencem, ale i jinými bylinkami, které máte rádi.

Jitrocel větší

Níže na fotografii vidíte jitrocel větší. I ten můžete použít stejným způsobem jako ten kopinatý. Tento druh často lemuje cesty na loukách. Jak vidíte, nevadí mu ani velmi suché půdy.

Sirup z jitrocele za studena

Na výrobu sirupu používám med. Jednotlivé lístečky prokládám střídavě medem a každou vrstvu pečlivě upěchuji. Sirup připravuji do důkladně vyčištěné sklenice, aby nedocházelo ke zkáze.

Nechávám ho macerovat na světlém místě v blízkosti okna. Každý den obsah kontroluji a přivoním si. Zhruba po deseti až čtrnácti dnech je sirup hotový. Přecedím ho přes sítko do sklenice a uchovám v temnu. Když lahvičku se sirupem otevřete, můžete ji dát do lednice. Nebo ji nechte v pokojové teplotě a sirup brzy spotřebujte.

Další možností je připravit sirup teplou cestou. Tento recept sdílím v návodu tady.

Uvědomění, které léčí duši i tělo

Už několikrát jsem sama vyzkoušela, jak je jitrocel hojivý zevně na pokožku. Obvykle jsem ho použila na nějaké škrábance, odřeniny, ale i po štípnutí hmyzem.

V dětství jsem měla alergii na včelí a vosí bodnutí. Místo vpichu bolestivě oteklo a dokonce jsem omdlévala. Aby se mi takové stavy příště nestaly, dostala jsem léky, které jsem v létě měla při sobě. Otoky byly stále velké, ale omdlévání ustalo. Tyto léky však měly nepříjemné vedlejší účinky – únavu a ospalost po celý den.

Na nějakou dobu se mi podařilo, že jsem se včelímu nebo vosímu bodnutí vyhnula a přišlo až v dospělosti. I tehdy se velký otok objevil i přes užití léku – ten jsem užila, protože jsem měla strach z omdlení.

Postupem času, jak jsem přicházela na různé souvislosti mezi naším myšlením a fyzickou pohodou, přišlo uvědomění. V hlavě mi vyvstala otázka: „Proč bych měla omdlít? Proč bych měla trpět alergií?“

Hojivá náplast z listů jitrocele

Včelí bodnutí mě potkalo také letos. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen požahání od kopřivy, kterých mám na zahradě požehnaně, ale pak jsem se zadívala na nohu a mrzelo mě, že to byla včelka. Intuitivně jsem šla na místo, kde roste bezový keř a jitrocel. Za chvíli mi to došlo…

Utrhla jsem list jitrocele a začala ho žvýkat. Přiložila jsem ho na místo vpichu, které začalo být na omak horké. Podívala jsem se nad sebe a ruka utrhla i několik bezových listů. Také jsem je rozžvýkala a vyměnila za jitrocelový obklad. Chvíli jsem seděla v trávě, dívala se na svou nádhernou zahradu a obklad ještě jednou zopakovala. Tentokrát to byla kombinace obou listů s mými slinami.

Po návratu domů jsem odložila nasbírané bylinky ze zahrádky na stůl a podívala jsem se na vpich znova. Byla jsem v úžasu, protože po vpichu nebylo ani památky, žádný bolestivý otok, který jsem při takových příhodách znala.

Tuto svou zkušenost sdílím pro všechny, kterým jsou bylinky blízké. Hojivou sílu bylin (v tomto případě jitrocele a bezu) můžete vyzkoušet i na drobné rány, otoky, apod. A možná, že vám také v mysli vyvstane nějaká podobně záludná otázka, která vám ukáže cestu k sobě samým. O této souvislosti – mysli, bylinkách a vztahu člověka k přírodě se více rozepisuji v kurzu.

Tímto nikoho nenabádám, aby v podobném případě odložil léky proti alergii. Uvádím jen svou vlastní zkušenost. V případě, že léky užíváte, můžete alespoň na zmírnění otoku nebo bolestivosti vyzkoušet list jitrocele nebo bezu černého.

Uvažuji, že možná proto jsou tyto dvě rostliny během roku tak snadno k mání. V případě potřeby je můžeme použít a zahojit svou ránu. Až se možná dopracujeme k tomu, že je ani nebudeme potřebovat v nouzi, ale budeme si jenom užívat jejich síly a určité magie, kterou všechny bylinky mají…

Užívejme je s láskou a vědomím, že pro nás mohou být tím správným lékem, pokud k takovému uvědomění svobodně dospějeme.

Video o jitroceli kopinatém

Pojďte se mnou na chvíli na louku a  podívejte se na video kliknutím níže: