Umíte být laskaví k sobě a k půdě? Četla jsem už spoustu článků o zazimování zahrady. Překvapilo mě, co všechno je na zahradě třeba udělat, než se uloží na zimu ke spánku. Když jsem četla všechny ty nutnosti o posekání zahrady, ostříhání zbytků uschlých rostlin, rýpání, hrabání listí a přidávání kdejakých chemických látek pro lepší úrodu příštího roku, byla jsem překvapená…
Půda a naše zahrada je organismus. Stejně jako my. Představte si, že byste se neustále myli, a odstraňovali tak ze své pokožky přirozený ochranný povrch…
Jistě uznáte, že takové chování k naší pokožce by rozumné nebylo, ale bohužel se stejným způsobem chováme k půdě na zahradě.
Pokud však na podzim ponecháme přírodě vše (uschlé zbytky rostlin, nehrabeme listí, trávu, apod.), má šanci na přirozenou obnovu. Bez našeho urputného úsilí.
Navíc tím vytváříme příhodné podmínky ostatním živočichům, kteří na zimu hledají na zahradách úkryt. Zkuste se podívat na vaše obvyklé konání na zahradě trochu jinak a nechte se inspirovat.
Můžete si užívat barev, hojnosti plodů, vůní a plevelů, které jíte. Půdu opečujete nejlépe tím, že jí necháte vše, aby měla živiny na další rok.
Zbytečné sekání a rytí se nekoná. Půdu zahrnete listím a svou láskyplnou myšlenkou. Uschlé zbytky rostlin necháte přirozeně být, nestříháte je (pokud nesbíráte semínka na další rok). Užíváte si a rozplýváte se nad tou nádherou.
Pěstuju, sázím, seju, sklízím, nerýpu, nesekám, nepleju, jím, nechám růst a jíst druhé a raduju se z toho. Tohle je stav přijetí. Nemusíte nic měnit, stačí jen přijmout sebe. Jako bytost, která do přírody patří. Pokud nebudeme bojovat se sebou, uleví se nám a budeme si to užívat.
Děkuji za kus půdy, který mi byl svěřen, děkuji za vůně, které na zahradě i v přírodě mohu dýchat a vstřebávat, děkuji za úrodu, kterou podporuji jemným a vědomým dotekem, který se zpětně může dotknout i mé duše.
Sklizeň je projevená myšlenka, která byla počata na jaře. Rozhlédněte se a přijměte to všechno. Půdu i své emoce strachu. I se svým strachem jste v pořádku. Takoví teď právě jste. Jakmile se probudíte do svého já, uvidíte, co vidět potřebujete.
Poděkujte sobě, poděkujte zemi, na které hospodaříte a inspirujte se tím, jak to v přírodě vypadá. Doopravdy vypadá. Příroda nepotřebuje nářadí, sekačky, rýče, kultivátory, hřebové brány a další. Příroda vše vytváří tím že jednoduše je. Když to uvidíte a přijmete to, stane se na vaší zahradě zázrak. A budete se cítit spokojenější.
Sklízejte uvolněně a v radosti. Bez stresu, že jste nestihli něco, co se má udělat. Neustálou inspiraci nám každodenně přináší pohled do přírody.
Dovolte si vnímat její barevnost, rozmanitost a divokost. Dovolte to prožít také sobě. Když to nepůjde hned, netlačte na sebe, ale běžte se projít a načerpejte tu pestrost přírody.
Nehleďte na to, co dělají ostatní (většina). Máme totiž v sobě často zakořeněno, že co dělají lidé v okolí, je správné. To bývá naší pastí. Chceme se přece vyvíjet a růst. Jsme totiž duchovní bytosti.
Vnímejte a důvěřujte sobě i procesu. Buďte sami sebou. Zeptejte se sebe. Chce se vám opravdu pořád (donekonečna) sekat trávník, rýpat půdu, používat chemii a trápit se s tzv. nezvanými škůdci? Myslím, že nechce. Řešení? prostě to nedělejte.
Uctěte svůj kousek půdy, mějte ho opravdu rádi a chovejte se podle toho. Dejte půdě (i sobě) péči a věnujte jí čas. Někdy nám to naše stereotypní myšlení nedovolí chovat se k sobě i k půdě tak, jak bychom si přáli. Cestou je zůstat otevření.
Pak můžete zažít požehnaný podzimní čas. Bez stresu, že budete muset udělat spoustu nesmyslných věcí, které nejsou třeba. A navíc si tento krásný barevný čas užijete v míru se sebou samými. Moc vám to přeji.
Uvolněte v sobě klid a mír a prožijte si požehnaný podzim.
Na podzim můžete sbírat kořeny bylin. A to i na své zahradě. Třeba pampelišky, křen, lopuch, pýr a další. Článek najdete tady.