Na podzim dostávám od své kamarádky bezinkový likér. Je to recept po její babičce, jak je to většinou obvyklé.

Představuji si tu dobu. Lidé pracovali na polích, a když dozrávaly bezinky, bylo už většinou po podzimní práci. Obilí a sláma pod střechou, seno připraveno v seníku a zvířata se připravovala na zimní ubytování v chlévech.

A mezi tou veškerou prací se našel čas na výrobu podzimních lektvarů, domácího vína, jablečného octa, vaření povidel, sušení hub,…

Jen když to píšu, cítím všechny ty nádherné vůně. Vůně setkávání při společném tvoření. Vůně vděčnosti za úrodu a hojnost, kterou příroda poskytuje.

Více se o tom můžete dočíst v článku. 

Určitě máte své oblíbené recepty na bezinkový likér, ale pokud ne, tak vám předám ten po babičce mé kamarádky.

Recept na bezinkový likér po babičce

• Opereme bezinky (zhruba 6 – 8 hrstí bezinek), zalijeme je vodou tak, aby byly ponořené a vaříme je 20 minut,
• přidáme skořici, badyán a hřebíček (3 – 5 ks celé skořice, 3 – 5 ks badyánu, čajová lžička hřebíčků),
• vzniklý odvar přecedíme a přidáme cukr (používám třtinový) nebo med (zhruba 1 kg),
• pak vaříme ještě 5 – 10 minut,
• přidáme mletou kávu (3 – 5 čajových lžiček) a ještě necháme přejít varem,
• po vychladnutí přilijeme cca půl litru rumu nebo pálenky (zhruba na 2 litry odvaru).

Bezinky před vařením neotrhávám, ale vařím i se stopkami.

Přidám kávu (mletou), nechám ještě chvíli povařit a potom odvar přecedím přes jemné plátýnko.

Odvar přecedím přes síto a vymačkám. Po vychladnutí přidám pálenku. Přeliji do nějaké krásné lahvičky, přidám popisek. Když vyrobíte větší množství, můžete likér věnovat někomu, komu udělá radost.

Bez černý je léčivý keř, který kdysi vyrůstal snad u každého venkovského stavení. S příchodem sekaček a dalších vymožeností byl často vysekáván a nahrazován dřevinami, které se na venkov příliš nehodí. Až v poslední době opět zjišťuji, že lidé bezový keř vzali na milost a opět ho uvítali v blízkosti svých domovů.

Na mé zahradě vyrůstá několik bezových keřů. Ptáci jim vybrali místo, které jsem se rozhodla respektovat a mladý keřík nepřesazovat. Těší mě, když vidím tu krásu od jara až do podzimu a ráda vnímám léčivou sílu bezů.

Užíváme tzv. šťopičku před spaním. Ideálně, když venku fouká studený vítr nebo se něžně za okny snáší sněhové vločky, místnost je příjemně provoněná kadidlem a osvětlená svíčkami, a my jsme zabalení v teplé dece, v pohodlném křesle a čteme si oblíbenou knížku…

Ten podzim není tak špatný, co myslíte? Užijte si krásné dny.

O černém bezu si (třeba v tom křesle) přečtěte v článku.

A jestli vás bylinkové tvoření baví a toužíte si ho užít po celý rok, vydejte se na voňavou cestu >>> tudy.