Probuďte se do jara…

Jaro, krásné roční období, které má asi každý nejraději. Po zimě, v posledních letech obvykle skoro bez sněhu, s plískanicemi, se těšíme na jarní paprsky a všechno zelené.

Ale pojďme se ještě na chvíli podívat do zimy. Brrr… Mráz, chlad, studená a nesnesitelná. Přichází k nám po letních dnech, kdy se vyhříváme na sluníčku, užíváme si letních radovánek a najednou přijde konec. Sakra! Je citelný a nedá se přehlédnout. Po svátku sv. Anny už po ránu vnímáme chlad, neklamný znak končícího léta. Nechce se nám opustit lehké letní oblečení, začít se poohlížet po svetru, který by nás zahřál a loučit se s létem…Ještě přeci né, ještě chci léto a teplo a koupání a…

To už naše podvědomí reaguje na esenci podzimu, který je spojen s elementem smutku a letargie. Smutek není nikomu příjemný, tíží nás uvnitř a ani často nechápeme, proč se tak cítíme. Na vině je z našeho pohledu podzim. Ten za to může přece! A navíc přijde zima – bude tedy hůř!

Nemusíme trpět smutkem

Podzim nám dává možnost nahlédnout na naše unikátní, často někam hluboko zastrčené smutky, které si ani neuvědomujeme. Otevřeme-li je, vyjdeme z okovů, které nás svazují a můžeme nechat rozproudit obnovu a odvahu, ve které se máme příležitost v tomto období trénovat.

Prozradím vám, jak na to

Jdu se projít ven. Mám několik oblíbených zákoutí v lese, u potoka a když se procházím, dýchám a vědomě se spojuji se sebou. Co to vlastně znamená napojit se na sebe? Když dýcháme, tak dýcháme, nic jiného není v tu chvíli prioritou. Když se mi do hlavy něco připlete, co tam v tu chvíli nemá co dělat, nechám to být, ať si ta myšlenka běží dál. Nechám ji volně plynout. Já vím, to se lehce řekne, ale někdy je neodbytná. Třeba po mě chce, abych nezapomněla zaplatit vodné, stočné, plyn nebo napsat email, který jsem měla napsat už před měsícem…Vrací se a otravuje dál. Mysl velí jasně! Tohle je důležité, nemůžeš to nechat být. Ale jak se ocitne na papíře, ztratí se. Zmizela a přestala dotírat. Sláva! Funguje to. Proto si nosím papír a tužku i do lesa, nebo mobil a všechny tyto „důležitosti“ si zapisuju. Je zajímavé, že vždycky přijdou, když chci mít čas jenom pro sebe… Ale budiž. Dala jsem jí pozornost a teď je klid. Mám radost a můžu se zase ponořit do svého dechu, prohlubovat jej a užívat si napojení na sebe.

Dýcháme..

Přijde fáze rytmického dechu, zrychlím dech (nadechuji a vydechuji ústy, která našpulím do tvaru „o“, třeba jako když piju brčkem a začnu se v rytmu pohupovat. To rozproudí energii v těle a mysl se přidá. Probíhá to tak dlouho, jak to uvnitř cítím, neřídím to, jen to nechám plynout. Je to stav, který stojí za to si užít a vychutnat. A s ním, jak se napojuji na sebe, přichází i téma odvahy a obnovy.

Jak na to?

Nejprve si přestavím své obavy a smutek. První, který mě napadne. Zavřu oči a představím si ho před sebou, stále dýchám. Dovolím prožít si téma smutku tak, jak právě potřebuji, můžou to být slzy, křik, ale třeba i zrychlené dýchání nebo zatajení dechu. Nechám to být, dám tomu procesu čas. Křik, neřku-li řev je super! Dovolte si být pro tuto chvíli divokou dračičí a divit se, kdo uvnitř vás přebývá! Pokud se takto na sebe napojíme, zjistíme, že je nám přirozené, že nechceme zůstávat ve smutku a to je impulsem k tématu protipólu. Ve chvíli, kdy se cítím připravena, otevřu před sebou energii slova odvaha, obnova. Dech se může zase zrychlit, rytmizovat a tím se stane skutečná obnova. Představím si se zavřenými oči, co pro mě to slovo znamená, jak ho vidím. Mohou to být obrazy, barvy, nejrůznější výjevy.

Stále dýcháme

Rytmický dech s otevřenými ústy nám pomůže dovolit si výjev prožít naplno. A pokud máme pocit, že nám to nejde, že nás něco drží, obvykle jsme to my sami. Je skvělé třeba se rozběhnout, zout si boty a běžet, skočit do studeného potoka, křičet, tančit na louce jako víla nebo divoženka, dýchat a rozdýchat tak svůj vnitřní náboj, který jsme možná dosud neobjevili. Pojďme do toho a nechme to celé rozproudit v našem těle i mysli. Věřte, že obě tyto části naší osobnosti po takovém zážitku zoufale touží a potřebují ho.

Dejme tedy možnost projevení se sama před sebou. Nikdo nás přece nevidí, tedy možná ne. Občas se stane, že ano, ale věřte, že dotyčný má skvělý zážitek a bude mu po dlouhá léta ležet v hlavě. No, dobře, tak na to teď nemysleme a jdeme dál..:) Tento proces může trvat několik minut, nebo třeba i hodin,… nic není špatně nebo dobře. Pokud se zrovna neocitnete v lese, kde poblíž myslivci nahání zvěř a vy máte pocit, že vás každým okamžikem trefí :)

Každý člověk je jedinečnou bytostí a potřebuje svůj vlastní čas. Sami pak pocítíme úlevu, radost, zaplavení endorfiny, hormony štěstí, a to se může projevit spokojeným jásotem, vřískáním, spontánním smíchem na celé kolo, poklidným úsměvem,… jakkoliv. Jste to vy a dovolte si vše prožít a vzít si pro sebe nové nastavení do svého života, domů. Jak se teď cítíte? Odměňte se za vaši odvahu! Udělali jste pro sebe kus práce.

Probuďte se k sobě, probuďte se do jara. Tedy do podzimu.. Koukám, že jsem se trochu odklonila od tématu, doufám, že vás to nenudilo. Moje kočka u toho usnula, ale snad není směrodatná :) Užijte si den a příště můžeme pokračovat.

Provoněný den

Linda Mahelová

Jsem bylinářka, aromaterapeutka, milovnice vůní, bylin a zázraků každodennosti.

Autorka programů Zahrada mysli, Očista těla kořeny, e-booku 10 bylin k očistě vašeho těla a Bylinkového kalendáře.

Inspiruji druhé, aby skrze vztah k přírodě objevili vztah k sobě.

Více o mně najdete tady>>

Celoroční program o bylinkách naleznete zde >>

Vytvořila jsem program pro zdravou ženu >>

Očistěte své tělo pomocí kořenů rostlin >>

Komentáře